Přeplatek na dani
19.03.2025
Každý rok se mnoho lidí těší na vrácení přeplatku na dani, ale zdaleka ne všichni vědí, jak tento proces funguje. Finanční úřad přeplatky automaticky nevrací, a proto je nutné o ně včas požádat. Přeplatek na dani vzniká tehdy, když poplatník v průběhu roku zaplatil na daních více, než bylo nutné. Nejčastěji se s přeplatkem setkávají zaměstnanci, kterým bylo během roku strháváno více, než kolik odpovídá jejich skutečné daňové povinnosti. U OSVČ a dalších poplatníků může přeplatek vzniknout například při uplatnění slev na dani či odpočitatelných položek.
Ne všechny daňové slevy však vedou k přeplatku, který lze získat zpět. Například sleva na poplatníka snižuje daňovou povinnost, ale pokud poplatník neplatí dostatečně vysokou daň, sleva se plně neuplatní. Oproti tomu některé slevy, například daňový bonus na dítě, mohou být vyplaceny i v případě, že daňová povinnost dosáhne nuly, protože se jedná o takzvaný daňový bonus. To znamená, že pokud má poplatník nárok na tento bonus, může obdržet částku i nad rámec své daňové povinnosti.
Finanční úřad nevrací přeplatek automaticky. Každý poplatník, který ho chce získat zpět, o něj musí požádat. Tato žádost se podává v rámci daňového přiznání, konkrétně v jeho závěrečné části. Poplatník zde uvede, jakým způsobem chce přeplatek obdržet. Možnosti jsou dvě: buď na bankovní účet, což je nejčastější způsob, nebo poštovní poukázkou na adresu. Druhá varianta je dostupná pouze pro nepodnikající fyzické osoby. Důležité je, aby lidé uvedli správné platební údaje. Pokud dojde k chybě při zadávání čísla účtu nebo adresy, může se celý proces značně zpozdit.
Minimální částka pro vrácení přeplatku je stanovena na 200 korun. Pokud je přeplatek nižší, finanční úřad jej nevrací, ale automaticky ho započítá na úhradu případných budoucích daňových povinností poplatníka, například daně z příjmu.
První skupinou poplatníků, kteří se mohou dočkat vrácení přeplatku, jsou zaměstnanci, kterým jejich zaměstnavatel provádí roční zúčtování daně. Pokud zaměstnanec podá všechny potřebné podklady včas, přeplatek obdrží obvykle v dubnové výplatě za březen. Přesný termín však závisí na konkrétním zaměstnavateli.
Pro poplatníky, kteří podávají daňové přiznání sami, platí, že finanční úřad vrací přeplatky do 30 dnů od uplynutí termínu pro podání daňového přiznání. Termíny se liší podle toho, zda poplatník podává přiznání v papírové podobě, elektronicky nebo prostřednictvím daňového poradce.
Pokud poplatník podává přiznání v papírové podobě, lhůta pro jeho podání je stanovena na 1. dubna 2025. V takovém případě finanční úřad vyplatí přeplatek nejpozději do 2. května 2025.
Pokud se rozhodne pro elektronické podání, získává na podání delší lhůtu, a to až do 2. května 2025. V tomto případě je přeplatek vyplacen do 3. června 2025.
Ti, kteří využijí služeb daňového poradce, mají na podání přiznání ještě více času, až do 1. července 2025. V takovém případě ale obdrží přeplatek nejpozději do 2. srpna 2025.
S
(Zdroj: zpravy.aktualne.cz)
Bezúročná zápůjčka v daních z příjmů
25.09.2017
Jak dle starého, tak i nového občanského zákoníku lze uzavřít bezúročnou smlouvu o zápůjčce (půjčce), respektive soukromé právo považuje bezúročnou variantu za standardní, když coby výjimku uvádí, že: „Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.“.
Zatímco pro soukromé právo je tedy bezúročná zápůjčka „normální“, tak z hlediska daní z příjmů se jedná o „nenormální“ situaci, kterou je zapotřebí za účelem „daňové spravedlnosti“ speciálně řešit. Daňovým problémem je majetkový prospěch dlužníka (vydlužitele) spočívající ve fiktivní úspoře peněz, resp. výdajů za úroky, které by zřejmě u „tržně obvyklé“ zápůjčky musel věřiteli platit. A tento bezúplatný (fiktivní) příjem je proto obecně předmětem daní z příjmů. Naproti tomu daňovým problémem není jakkoli nízký – ale nenulový – úrok sjednaný u zápůjčky; ledaže by smluvní strany byly tzv. spojenými osobami, kdy by pro dlužníka opět obecně bylo úrokové zvýhodnění předmětem zdanění.
Pokud se tedy smluvní strany – nejde-li o tzv. spojené osoby ve smyslu § 23 odst. 7 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“) – chtějí vyhnout daňové komplikaci s majetkovým prospěchem dlužníka, měly by raději uzavřít alespoň mírně úročenou zápůjčku. Protože ačkoli je nízkým úrokem u zápůjčky – ve srovnání s jeho obvyklou výší – nepochybně dlužník rovněž majetkově zvýhodněn, tak tato sleva na úrocích není předmětem daní z příjmů. Ovšem nic by se nemělo přehánět, protože zcela zanedbatelný úrok, např. 0,1 % p. a. by mohl správce daně napadnout jako pouhou zástěrku za de facto bezúplatné zápůjčky.
Pokuta za neplnění povinnosti nepeněžité povahy
21.09.2017
Podle § 247a daňového řádu může správce daně daňovému subjektu uložit pokutu za neplnění povinností nepeněžitého charakteru. Podle § 247a odst. 1 daňového řádu může správce daně uložit pokutu do výše 500 000 Kč tomu, kdo nesplní registrační, ohlašovací nebo jinou oznamovací povinnost stanovenou daňovým zákonem nebo správcem daně, nebo nesplní záznamní nebo jinou evidenční povinnost stanovenou daňovým zákonem nebo správcem daně.
Tuto pokutu může dostat daňový subjekt také za porušení některých ustanovení zákona o DPH, např. plátce, který nevede řádně evidenci pro účely DPH podle § 100 zákona o DPH. V této evidence je plátce povinen vést veškeré údaje vztahující se k jeho daňové povinnosti, a to v členění potřebném pro sestavení daňového přiznání, souhrnného hlášení nebo kontrolního hlášení. Tuto pokutu může dostat také osoba povinná k dani, která překročí limit pro povinnou registraci plátce daně a vznikne jí podle § 94 odst. 1 zákona o DPH povinnost podat přihlášku k registraci do 15 dnů po skončení kalendářního měsíce, ve kterém překročila stanovený obrat, a tuto povinnost nesplní.
Daňovému subjektu vzniká podle § 247a odst. 2 daňového řádu povinnost uhradit pokutu ve výši 2 000 Kč, pokud učinil podání podle § 72 odst. 1 daňového řádu jinak než elektronicky, ačkoli byl povinen jej učinit elektronicky. Z hlediska zákona o DPH to znamená, že tuto pokutu může dostat plátce daně za porušení povinností stanovených v § 101a zákona o DPH. Podle tohoto ustanovení je plátce povinen podat elektronicky zejména daňové přiznání i dodatečné daňové přiznání, kontrolní hlášení a souhrnné hlášení.
Správce daně rozhodne podle § 247a odst. 3 daňového řádu o povinnosti platit pokutu podle předchozího odstavce 2 platebním výměrem a současně ji předepíše do evidence daní. Pokuta je splatná do 30 dnů ode dne oznámení platebního výměru. Správce daně podle § 247a odst. 4 daňového řádu kromě pokuty podle odstavce 2 uloží pokutu do 50 000 Kč, pokud daňový subjekt nesplněním povinnosti učinit podání elektronicky závažně ztěžuje správu daní.
Pokutu za neplnění povinností nepeněžitého charakteru lze uložit nebo rozhodnout o povinnosti ji platit nejpozději do 3 let ode dne, ve kterém došlo k porušení povinnosti.
Sankce za porušení zákona o DPH vyplývající z daňového řádu
21.09.2017
Z § 246 až § 254a daňového řádu, v němž jsou uvedeny sankce za porušení povinností při správě daní, vyplývají také postihy za porušení příslušných ustanovení zákona o DPH, s výjimkou postihů za porušení povinností souvisejících s podáváním kontrolního hlášení, které jsou zakotveny přímo v zákoně o DPH.
Sankce podle daňového řádu se uplatní v souvislosti s porušením zákona o DPH např. při porušení povinností nepeněžitého charakteru, při pozdním podání daňového tvrzení, při doměření daně a při neuhrazení daně nejpozději v den její splatnosti.
Daně při oddlužení FO
19.09.2017
Podle § 244 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění p. p. („DŘ“) je při insolvenčním řízení daňový subjekt – poplatník nebo plátce – povinen podat do 30 dnů ode dne účinnosti rozhodnutí o úpadku řádné daňové tvrzení za část zdaňovacího období, která uplynula do dne před účinnosti tohoto rozhodnutí a za kterou dosud nebylo podáno. Tuto lhůtu přitom nelze nijak prodloužit, což souvisí s velmi krátkými lhůtami insolvenčního soudu pro přihlašování pohledávek, které činí 30 až 60 dnů od účinnosti rozhodnutí o úpadku.
Lhůty, ve kterých je daňový subjekt poté povinen podat řádné daňové tvrzení nebo dodatečné daňové tvrzení v průběhu insolvenčního řízení, zůstávají zachovány. Takže po „před-úpadkovém“ přiznání bude již dále plnit pravidelné povinnosti spojené s podáváním daňového tvrzení (tj. přiznání, hlášení, vyúčtování) standardně jako kdyby v úpadku nebyl. Například přiznání k dani z příjmů proto bude podávat za každé ukončené zdaňovací období v obvyklé lhůtě do 1. 4. nebo 1. 7. (využívá-li služeb poradce nebo podléhá povinnému auditu).
Pokud by poplatník speciální daňové přiznání ke dni účinnosti úpadku včas nepodal, může správce daně podle § 244 odst. 5 DŘ ihned stanovit daň tzv. podle pomůcek, které si opatří i bez součinnosti s ním. Přičemž poplatníka ani nemusí předem vyzývat k dodatečnému splnění povinnosti podat přiznání, jak je jinak běžné.